Potřebuji si ujasnit, kde to vlastně jsem.
Poslední, co jsem si pamatoval, bylo rodinné setkání na společném výletě a najednou jsem se probudil a otevřel oči. Byl jsem obklopen skupinou lidí, kteří vypadali trochu divně, a nerozuměl jsem, co říkají... Je znepokojivé dívat se kolem sebe a nerozumět tomu, co se děje. A když se k tomu všemu přidá pocit samoty, může to být mírně řečeno nepříjemné.
Nemám s kým si promluvit.
Řekl jsem si: „Hlavně nepanikař.“
Jak jsem se sem dostal? Co tady dělám? Jakou tady mám roli? Jak se mohu vrátit ke své rodině?
A nejvíc mě trápila jedna otázka: Kdo mi odpoví na všechny ostatní moje otázky?
Mezitím jsem si mohl povídat jen sám se sebou... Je to zvláštní a znepokojivý pocit…
Zní to nepřirozeně, jako výplod fantazie? Zní to jako zápletka nějakého dobrodružného filmu nebo hororu? Odpověď zní, že přesně to, co je zde popsáno, jsme zažili my, každý z nás! Tohle se stalo každému z nás, když jsme opustili matčino lůno!
Jsme vrženi do nového světa, který je pro nás cizí a neznámý, kde všichni mluví jazykem, kterému nerozumíme.
V tu chvíli si musíme klást spoustu otázek. Jaký je smysl života? Jak na tento smysl přijít? Můžeme se spolehnout na nějaké božské vedení? Jak lze takové rady sladit se svobodnou vůlí, kterou cítíme jako součást našeho vnitřního vybavení?
Jaký význam má čas? Proč čas existuje?
To je jen malá část otázek, které nás vždy napadají.
Proč se cítíme tak osamělí? Kdo může na všechny tyto otázky odpovědět? Ale máme štěstí, že si na tuto situaci zvykneme dřív, než nás tyto otázky zcela zahltí…
Kde můžeme najít skutečné odpovědi na tyto otázky? Kdo nám může poskytnout útěchu? Jak se můžeme uklidnit a naplnit se poznáním?
Jedním z řešení by mohlo být hledání odpovědí mezi filozofy. V průběhu dějin se objevilo mnoho filozofů, od Thalese přes Platóna, Aristotela až po Huma, Berkeleyho, Kanta a Hagela - seznam je velmi dlouhý.
Při hledání odpovědí musíme pochopit, jak k tomuto problému přistupují filozofové. Koho se může filozof ptát, když se snaží pochopit smysl lidstva? Je-li filozof člověkem snažícím se dobrat pravdy, zejména je-li k sobě upřímný, je si vědom toho, že ať dělá, co dělá, hledá odpovědi pouze v sobě samém.
Filozof se většinou neobrací k nikomu „nad ním“, například k Stvořiteli. Místo toho se filozof zaobírá odosobněnými pojmy, kterým říká „pravda“. Filozof je v podstatě osamělý a izolovaný, jako by se ocitl před „zamrzlou“ obrazovkou počítače a je zřejmé, že může jen ztěží docílit alespoň malého stupně jistoty v tom, co říká.
Jediné, čím si filozof může být jistý, je to, že je to on, kdo si odpovídá na všechny vlastní otázky. A to i v případě otázky bytí a toho, že nakonec všichni zemřeme. Výsledkem je, že filozof, který se rozhodne rozvíjet samostatné lidské myšlení, musí cítit a přiznat si, že je pravdou, že nemá s kým o těchto otázkách pohovořit. Že je to člověk, který se sám musí cítit v jistém smyslu tragicky a osamoceně, neboť mu zůstávají přetrvávající pochybnosti o jeho nezodpovězených otázkách.
To by nám mělo připomenout začátek našeho příběhu výše: „Nebyl jsem si jistý, kde to vlastně jsem. Poslední, co jsem si pamatoval, bylo…“
Co bude dál? Měli bychom ztratit veškerou naději? Zůstaneme navždy odcizeni v tomto světě? Je nám souzeno zůstat vzdáleni pravdě po celý náš život?
Ne - to rozhodně ne!
Na tomto světě žijí lidé známí jako Židé, kteří znají tradice lidu Izraele, jež se předávaly z generace na generaci prostřednictvím moudrých mistrů mystiky. Tito lidé sledovali a pečlivě uchovávali „řetěz těch, kteří střeží toto učení“, který byl izraelskému národu předán prostřednictvím proroků. Židé se setkali s Pánem vesmíru v době osudových událostí, které se odehrály na hoře Sinaj.
Stvořitel vesmíru skutečně existuje! Tento Stvořitel navíc k člověku promlouvá!!! Jaká to je pro nás všechny radost!
Zejména pět knih Mojžíšových a Bible jako celek jsou Božím slovem ve světě. Více než sedmdesátkrát se v Tóře píše: "A Bůh promluvil k Mojžíšovi a řekl...". Obsah je pokaždé jiný, ale samotný tento výrok je neměnný a je pro nás všechny velmi důležitý: Někdo k nám mluví!
Nejsme sami!
A když to slyšíme, naše srdce se naplní vděčností.
Můžeme říci, že hlavní rozdíl mezi moudrým Židem a filozofem je v tom, že oba vědí, že sami nikdy nemohou objevit odpovědi na své otázky. Ale nakonec, zatímco filozof předpokládá, že není nikdo, na koho bychom se mohli obracet, moudrý Žid, který je součástí izraelského národa, nemůže ignorovat kolektivní paměť svého lidu. Nikdy nemůže přehlížet dopad, který měly významné události na hoře Sinaj na jeho národ. Odpovědi na základní životní otázky mu tedy předkládá Mistr vesmíru, který se izraelskému národu zjevoval v průběhu dějin, od událostí na Sinaji!
Rád bych naše téma rozšířil o významný pojem židovské tradice: proroctví, které se skládá z „řetězce těch, kteří střeží toto učení". Tento princip vede ke dvěma pravdám, které nám mohou pomoci zlepšit naše konání.
Jde o princip jednotného původu celého lidského rodu. Adam byl jediný, kdo byl otcem nás všech! Dokonce i naše matka, Eva, byla stvořena z Adamova těla.
Tato skutečnost, na kterou poukazují významné literární osobnosti, je základem a nezbytnou podmínkou pro zachování univerzálního principu laskavosti. Bez něj by ani nejvýznamnější filozofové všech generací nedokázali zasadit do srdcí celého lidstva lásku mezi bratry, vždy přijímající a plnou soucitu. Nicméně nyní, když víme, že jsme všichni bratři, můžeme oprávněně hovořit o přístupu k projevování soucitu s celým lidstvem. Právě tento princip nám dává důvod k tomu, abychom při přírodních katastrofách po celém světě vysílali humanitární týmy. V podstatě jsme všichni bratři.
Je třeba zdůraznit, že dávno předtím, než se rovnost a svoboda staly běžnými tématy, židovská tradice výrazně projevovala svůj přístup plný lásky k druhým a založený na principu rovnosti a svobody pro všechny. „Zde je důvod, proč byl stvořen jen jeden člověk – aby vás naučil zachovávat mír mezi všemi stvořeními, protože nikdo nemůže říci druhému: „Můj otec byl větší než tvůj otec…“. [Sanhedrin 37a] „Moudří dodávají, že to souvisí s rodinami, aby nedocházelo k jejich vzájemnému napadání" [tamtéž 38a]. Dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdyby každý lidský rod pocházel z jiného předka?
Tento vznešený a svatý způsob pohledu na člověka bude vždy považován za nejpodstatnější část charakteristiky lidstva jako celku! Ze všech knih, na které může být společnost právem hrdá, představuje toto prestižní pojetí pouze kniha Genesis!
Toto pojetí jediného praotce lidstva vede kromě vzájemné úcty, kterou bychom si měli prokazovat, i k dalším myšlenkám. Vede nás také k pochopení, že Tóra, kterou jsme obdrželi od Stvořitele, byla dána každému člověku. Protože toto pojetí vychází ze smlouvy mezi Stvořitelem a Noachem, zahrnuje celé lidstvo! Tato smlouva se skládá ze sedmi okruhů jednání a jejich přijetí zaručuje tři základní práva každému člověku, který přichází do Země izraelské, i když není Žid:
(1) Rovnost před zákonem
(2) Podporu židovské komunity v případě potřeby
(3) Především zvláštní status uznání, jak je psáno: „Spravedliví z národů dojdou podílu na světě budoucím“ [Sanhedrin 10b].
Mezi sedmi přikázáními, která musí každý plnit, je jedno, které vyzývá k pozitivnímu jednání (k nastolení spravedlivého soudního systému), a šest zákazů.
Na základě toho můžeme diskutovat o mnoha otázkách týkajících se hlavních problémů, s nimiž se lidstvo potýká, jako je etické chování, svoboda volby, vlastnosti jako laskavost a pokora, životní otázky, jako je dobro a zlo ve světě, kam směřují lidské dějiny, jak bychom měli reagovat na organizace, jako je ISIS, a mnoho dalšího.
Toto téma budeme dále prohlubovat v našich týdenních komentářích k úsekům Tóry a jiných podrobnějších kurzech.
Šalom a srdečné pozdravy ze Země izraelské.
Rabín Chajim Goldberg
