Bůh řekl Noachovi a s ním i jeho synům:
„Hleďte, uzavírám s vámi
a s vaším semenem po vás
svou smlouvu!"
(1. Mojžíšova 9:8-9)
וַיֹּ֤אמֶר אֱלֹהִים֙ אֶל נֹ֔חַ וְאֶל בָּנָי֥ו אִתּ֖וֹ לֵאמֹֽר וַאֲנִ֕י הִֽנְנִ֥י מֵקִ֛ים את בְּרִיתִ֖י אִתְּכֶ֑ם וְאֶת זַרְעֲכֶ֖ם אַֽחֲרֵיכֶֽם [בראשית ט: ח-ט]
Stvořitel celého vesmíru si ze všech stvořených bytostí vybral právě lidský druh k tomu, aby byl jedinečný, a proto je v Tóře napsáno, že Adam byl stvořen „k obrazu Božímu“. Židovská tradice učí, že Stvořitel uzavřel s lidstvem smlouvu, jejímž předmětem je především sedm přikázání známých jako „noachidské zákony“. Všichni lidé tak mají povinnost přijmout závaznou platnost těchto sedmi přikázání, které byly určeny potomkům Noacha (Noeho). Kromě přijetí platnosti těchto zákonů je navíc všichni musejí také skutečně dodržovat. Ten, kdo noachidské zákony nepřijímá a nedodržuje, je v rabínských spisech nejčastěji označován jako „goj“ nebo „cizinec“.
A cizincův syn, jenž se připojil k Hospodinu, ať neříká: Hospodin mne oddělil od svého lidu, …
A synové cizince, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a milovali jeho jméno, aby mu byli otroky?
… přivedu [je] k hoře své svatyně a obveselím je v domě své modlitby. Jejich celooběti a dobrovolné oběti na mém oltáři budou přijaty,
protože můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy!
(Izajáš 56:3-7)
Ten, kdo tyto zákony přijímá, protože uznal pravdivost Mošeho (Mojžíšovy) Tóry, jak byla uchována dětmi Izraele,
je nazýván „spravedlivým nežidem“ a má podíl na budoucím světě spolu s židovským národem.
Ten, kdo tyto zákony přijímá ne proto, že by uvěřil Tóře, ale pouze jako rozumovou či mravní nutnost, je nazýván „moudrým nežidem“.
Přijmout noachidská přikázání před rabínským soudem není povinné,
přesto však alespoň zvažte i tuto možnost.
Ať už člověk učiní svůj slib před rabínským soudem nebo jen soukromě,
v očích Stvořitele tím začíná být považován za „spravedlivého“ z národů.
Z tohoto důvodu tedy nabízíme možnost přihlásit se jako noachida
pod záštitou Noahide World Center (Celosvětového ústředí pro noachidy).
Přeji si přijmout noachidská přikázání!
S veškerým požehnáním a pozdravem
Šalom ze země Izrael
„Jen buď silný a velmi odvážný …“ (Jozue 1:7)
Noahide World Center (Celosvětové ústředí pro noachidy)
Vypracováno na základě knihy:
Brit šalom – Noachidská přikázání pro běžný život,
Rabi Uri Šerki, předseda Noahide World Center (Celosvětové ústředí pro noachidy), Izrael.
Biblické citace pocházejí z překladu rabího Sidona.
Hledání duchovního spojení není jen vzrušující, ale často může být i neméně namáhavé. Přesto většina z nás přirozeně touží po hlubším spojení s tím, co nás přesahuje a co do našich pozemských životů vnáší klid a naplnění. Ve světě plném nejrůznějších rozptýlení se totiž osamělý člověk dokáže velmi snadno ztratit. Prohlubování vztahu s Bohem má tudíž zásadní vliv na naše duchovní zdraví. Ať už jsme víře zasvětili celý náš život, nebo duchovní svět teprve začínáme objevovat, cesta k duchovní blízkosti je otevřena každému, kdo hledá. Hlavním cílem našeho hledání by ovšem nemělo být jen pouhé úzkostlivé dodržování náboženských pravidel či zastávání toho správného názoru, ale předně budování osobní blízkosti založené na upřímném rozhovoru mezi člověkem a Bohem v souladu s tradicí, jak ji židovskému národu předávají z generace na generaci Proroci. Bůh má co nabídnout každému člověku na světě, a to i noachidům.
Boží blízkost cítíme tehdy, když mezi námi a Bohem vznikne natolik silné pouto, že to daleko přesáhne naše obřady či náboženství. Boží blízkost znamená vybudování osobního vztahu se Stvořitelem, kdy se z Jeho blízkost a vedení dokážeme těšít každý den. Toto duchovní propojení s Bohem je určeno každému člověku na světě bez ohledu na to, odkud pocházíme, nebo v čem jsme vyrůstali. Stejně jako člověk touží po Boží blízkosti, také Bůh si přeje být každému nablízku. A právě díky tomuto společnému přání můžeme zažívat Boží lásku a moudrost i my. Vše ale začíná tím, že se musíme nejprve otevřít Bohu - jak naše srdce tak i mysl.
Udržování dobrého vztahu s Bohem není jen pouhou náboženskou povinností, ve své podstatě je to také otázka pečování o své zdraví. Každý, kdo roste v duchovním poznání prostřednictvím přibližování se Bohu, se tím současně připojuje ke zdroji života, kde se nalézá mír, radost a také smysl, který přetrvá i poté, co se naše tělesná schránka zde na zemi rozpadne a promění v prach. Je to pevný bod, o který se můžeme opřít nejen ve chvílích radosti a pohody, ale také v těžkých dobách, které čas od času dolehnou na každého. Bůh nám nabízí místo, kam lidská hloupost ani zkaženost nemůže, kam se dá ukrýt před nespravedlivým odsouzením a zároveň pochopit věcí, které nás trápí. Jedině v Jeho blízkosti totiž dokážeme plně pochopit to, kým jsme, a dojít tak oprávněné a vědomé spokojenosti sami se sebou v souladu s Boží vůlí.
