V minulé paraši (týdenním oddílu čtení z Tóry) s názvem Teruma („Příspěvek“) jsme četli: „Pověz synům Jisraele a vyberou pro mne příspěvek, můj příspěvek vezmete od každého, jehož jeho srdce pobízí přispět.“ (2. Mojžíšova 25:2, Sidon) Na rozdíl od tohoto pokynu, jenž se týkal výběru příspěvku na vybudování svatostánku od dobrovolných dárců, čteme v paraši Tecave („Přikaž“) naléhavější pokyn: „Ty pak přikaž synům Jisraele, …“ (2. Mojžíšova 27:20a, Sidon) Zde již není spoléháno na cedakot (dobrovolné dary), které by přinášeli jednotlivci, ale je zde příkaz povinnosti. Je totiž rozdíl mezi tím, když probíhá sbírka v podobě zlata a stříbra či modré a purpurové příze, jež zůstávají trvalou součástí svatostánku po mnoho let, a tím, co se nyní podle paraši Tecave týká spíše věci spotřební povahy. Jedná se totiž o olej do svícnu, který bude zapotřebí doplňovat každý den. Pro člověka je v případě stavby nějaké budovy přirozeným popudem k daru vidina toho, že na ni bude vývěska s jeho jménem. Ale zaplatit někomu oběd, který tu po snědení už nebude, to je jiná káva! Proto je zde nutný příkaz. Je ale tomu tak proto, že by snad paraša Tecave chtěla poukázat na nízkou úroveň připravenosti izraelského národa k tomu, aby měl trvalý podíl na svatosti? To v žádném případě! Sice příkaz pokračuje slovy: „ať pro mne vezmou čistý lisovaný olivový olej do svícnu, aby stále stoupalo světlo z lampy“ (2. Mojžíšova 27:20b, Sidon), ale je tomu tak pouze z výchovného důvodu, který má v případě bnej Jisrael (dětí Izraele) sloužit k tomu, aby usměrnil jejich přirozenou štědrost. Pokyny se stupňují, ale pěkně pozvolna.
Vraťme se však k oné štědrosti. Tato paraša jako by dodatečně pojednávala o něčem, o čem se měla zmínit již paraša Teruma. Jde o „oltář k pálení kuřidla“ (2. Mojžíšova 30:1, Sidon). K čemu sloužilo kuřidlo? Mělo vydávat zvláštní vůni. To poukazuje na důležitost zvláštních podnětů, které lidé potřebují k tomu, aby se nechali prodchnout svatostí. S tím souvisí i oděv, který měl být zhotoven kněžím „k poctě a okrase“ (2. Mojžíšova 28:2, Sidon). V tomto případě k prodchnutí se svatostí napomáhal současný vjem vůně i oděvu. Právě to z paraši Tecave může být objevné nejen pro toho, kdo si myslí, že si vždy vystačí s pouhým myšlením, ale i pro toho, komu pomáhá, když své myšlení posiluje určitými vjemy.
