Liquid error (sections/custom_mobile-menu line 86): Expected handle to be a String but got LinkListDrop
  • Group 27 Login

Mějte podíl na příchodu Mesiáše!

Pesach šeni (druhý Pesach), o němž je řeč v paraši (týdenním oddíle čtení z Tóry) Behaalotcha („Když budeš zapalovat“), podněcuje k otázkám. Druhého roku po východu z Micrajim (Egypta), poté, co již byl vybudován svatostánek, obdrželi bnej Jisrael (synové Izraele) zvláštní příkaz, aby opět vykonali pesachovou oběť. To znamená, že měli vykonat další pesachovou oběť poté, co ji vykonali v Micrajim v předvečer svého odchodu. Nabízí se zde otázka: Proč? 

Odpověď bude zřejmá, když si uvědomíme jednu důležitou dějinnou souvislost. Když v Písmu čteme zmínku o zachovávání svátku Pesach, je tomu obvykle tehdy, následuje-li takováto zmínka poté, co došlo k selhání lidu v záležitosti uctívání model. Například v paraši Bo („Pojď“) zaznívá před prvním Pesachem tento příkaz: „Vyberte a vezměte pro své rodiny z bravu pesach, oběť přeskoku, a zařízněte ji.“ (2. Mojžíšova 12:21, Sidon) Moudří výzvu „vyberte“ vykládají jako výzvu k odstoupení od uctívání model. A právě zdůraznění takového významu můžeme vnímat i v případě onoho Pesachu šeni, o němž je řeč v paraši Bahaalotcha. 

Paraša Behaalotcha totiž zachycuje stav, v němž se nacházel lid poté, co se dopustil modloslužby v souvislosti se zlatým teletem. Byl ve stavu, kdy potřeboval, aby se od takového přestoupení mohl očistit. Proto se měla vykonat pesachová oběť, o níž je zmínka v paraši, neboť měla sloužit jako mocný nástroj očisty a duchovní obnovy. 

Další význam svátku Pesach 

Naše paraša se zmiňuje též o několika lidech, „kteří se znečistili duší mrtvého“. (4. Mojžíšova 9:6, Sidon) Víme, že člověk, který se dotkl mrtvoly, byl vyloučen z účasti na pesachové oběti. Avšak tato skupina osob, jež se znečistila, přichází k Mošemu (Mojžíši) a požaduje, aby jim bylo umožněno vykonat pesachovou oběť poté, co se očistí. Možná bychom čekali, že jim Moše odpoví nějak takto: „Ti, kdo oběť nemohou vykonat, ji prostě nevykonají!“ Jinými slovy: Proč by měl mít někdo mindrák z toho, že nesmí vykonat pesachovou oběť? Cožpak není takové povinnosti zproštěn? Moše ale pochopil pohnutky těch, kteří se znečistili. Pesachovou oběť chtěli vykonat proto, že je považována za prostředek, skrze který může člověk znovu opustit Micrajim a připojit se tak k národnímu osudu am Jisrael (lidu Izraele). 

Vyvolenost a darování Tóry 

Po Pesach šeni následuje svátek Šavuot (Týdnů), během něhož se znovu přijímá Tóra. Kdyby se svátku Šavuot účastnil ten, kdo by kvůli znečištění nemohl vykonat pesachovou oběť, dostal by se do velmi rozporuplného bohoslužebného stavu. Přijetí Tóry bez národního obsahu by se stalo čistě náboženskou záležitostí. Takové stanovisko zaujímá křesťanství, které sice přijalo biblickou pravdu jako základ svého náboženství, ale odmítlo připojení k am Jisrael. 

V našem příběhu sehrála zásadní úlohu skupina osob, jež se navzdory svému znečištění dožadovala, aby jim bylo umožněno vykonat pesachovou oběť. Byli totiž spravedliví a toužili opustit Micrajim (Pesach šeni) před přijetím Tóry (Šavuot). Když si Svatý, budiž požehnán, povšiml jejich horlivosti, přikázal Mošemu, aby jim nařídil vykonat náhradní pesachovou oběť v měsíci Ijar, tzn. ještě před svátkem Šavuot. V žádném případě to nepovažovali za zbytečnou obřadnost. Naopak, považovali to za jedinečnou příležitost, jak se mohou očistit a připojit se k am Jisrael. Tím je zdůrazněn význam osobního odhodlání a duchovního růstu. 

Člověk jako společník Stvořitele 

Nyní můžeme docenit význam měsíce Ijar. Zatímco měsíc Nisan je znamením spásy, jež sestupuje seshora dolů – zázraky, jež Svatý, budiž požehnán, vykonal pro Jisrael, když jej vykoupil z Micrajim – měsíc Ijar je znamením probuzení a touhy po spáse zdola nahoru, a to díky snaze těch z am Jisrael, kteří chtějí vykonat Pesach šeni. 

Není žádná náhoda, že zrovna v naší době, jež je dobou vykoupení am Jisrael, se novodobá významná výročí, jako je Jom ha-acmaut (Den nezávislosti) a Jom Jerušalajim (Den Jeruzaléma), vztahují k druhému měsíci (Ijar). To podtrhuje, že probíhá vykoupení, jež je urychlováno probouzením am Jisrael skrze činnost Cva ha-hagana le-Jisrael (Izraelských obranných sil) a shromažďování bnej Jisrael (dětí Izraele) domů do erec Jisrael (izraelské země). 

V podstatě je v plném proudu druhé vykoupení, jež je známé pod označením „itaruta di-letata“ (probuzení zdola), čímž se míní probuzení am Jisrael. Je proto velmi důležité, abychom dbali na správnost svého konání a mohli být společníky svého Stvořitele, který chce světu přinést lepší zítřky.

More Weekly Portions

Divine Guidance & Human Voices: Weaving the Tapestry of Law

In Parshat Pinhas, the daughters of Zelophehad prompt a pivotal change in Jewish inheritance laws, leading to a new directive that allows daughters to inherit when there are no sons. This narrative illustrates the dynamic interaction between divine guidance and the people's initiative. Moshe, initially unsure, receives instructions from HaShem only after the daughters raise their concern. This story, along with similar cases, underscores the importance of the people's role in the evolution of Jewish law and Divine revelation through communal inquiry and response.

Admiration & Jealousy: The Duality of Balaam's Prophecy

In Parshat Balak, Balaam, a renowned prophet among nations, embodies the complex mix of admiration and jealousy towards Israel. Though intending to curse Israel, he ultimately blesses them, illustrating Divine inspiration and prophecy's influence. This paradoxical attitude reflects broader themes of anti-Semitism and the favored child's psychoanalytic response. The Torah emphasizes hope, as prophecy in the synagogue signifies potential Divine influence on all humanity, supported by the Midrash Tanna D'bei Eliyahu's assertion of the Holy Spirit's universal accessibility.

Mortality EterniFrom Mortality to Eternity: The Red Cow’s Path to Purificationty Purification

In Parshat Hukat, the red cow (para aduma) ritual symbolizes purification from the impurity of death, rooted in the sin of the Tree of Knowledge. The ritual involves mixing ashes with living water, representing the body and soul, illustrating life's restoration through resurrection. This process, despite its symbolic clarity, underscores a Divine mystery — the transition between life and death remains beyond human comprehension. The Midrash highlights the red cow's secret, emphasizing the profound and unfathomable nature of resurrection and Divine Will

Search