Liquid error (sections/custom_mobile-menu line 86): Expected handle to be a String but got LinkListDrop
  • Group 27 Login

Parshat Ki Tetze:
Odkrývání pouta: Kainův a Ábelův odkaz v micvě prvorozeného má hluboký význam

První micva v Paršat „Přijdeš-li“ [Deuteronomium 26] je micva prvorozeného. Tato micva přímo navazuje na složitý vztah mezi Kainem a Ábelem. 

Tóra nám již v Genesis [4. kapitola] řekla, že Kain je prvorozený a Ábel druhý. Toto rozlišení ovlivňovalo jejich vzájemné vztahy s ostatními; zastávali protichůdné postoje. Kain chápal, že být prvorozeným mu dává určitá privilegia, která si nárokoval pro sebe, zatímco zbytek přenechával ostatním. Proto přinesl oběť ze zbývajícího obilí. Naproti tomu Ábel, který si byl vědom svého postavení druhorozeného, si uvědomoval, že jeho úloha zahrnuje sdílení s ostatními.

Z tohoto pohledu je zřejmé, proč je den, kdy Bůh dal Tóru [oslava svátku Šavu’ot], zároveň dnem prvorozených („Bikurim“), což souvisí s tím, že Tóra byla dána těm, kdo mohou obětovat prvorozené. Je darována těm, kteří si uvědomují své druhořadé postavení a odpovědnost dělit se o ni s ostatními. Stejně jako Svatý, budiž požehnán, symbolicky vzal prvotinu – Tóru – a daroval ji lidstvu prostřednictvím hebrejského národa.

Když nám Tóra nařizuje přinést prvorozené do kněžského chrámu, má to hlubší význam. Tento akt zprostředkovává historické vyprávění – příběh o vyjití z Egypta, které rezonuje s Izraelci.

Je tu však ještě jeden zajímavý požadavek: když jednotlivec předkládá prvorozené dítě, musí knězi říci: „Přišel jsem do země, již nám Adonaj, Bůh našich otců, přísahal dát.“* Toto prohlášení se zdá být matoucí. Člověk mohl žít v Zemi izraelské po celé generace, a přesto dostal pokyn oznámit svůj příchod, jako by se to právě stalo. Tento zdánlivě zvláštní pokyn v sobě skrývá psychologické ponaučení: člověk by měl mít neustále pocit, že do své země a světa přichází znovu. Odráží to potřebu neustálého omlazování a neustálého uvědomování si svého původu, který vede jeho cestu vpřed.

More Weekly Portions

Admiration & Jealousy: The Duality of Balaam's Prophecy

In Parshat Balak, Balaam, a renowned prophet among nations, embodies the complex mix of admiration and jealousy towards Israel. Though intending to curse Israel, he ultimately blesses them, illustrating Divine inspiration and prophecy's influence. This paradoxical attitude reflects broader themes of anti-Semitism and the favored child's psychoanalytic response. The Torah emphasizes hope, as prophecy in the synagogue signifies potential Divine influence on all humanity, supported by the Midrash Tanna D'bei Eliyahu's assertion of the Holy Spirit's universal accessibility.

Mortality EterniFrom Mortality to Eternity: The Red Cow’s Path to Purificationty Purification

In Parshat Hukat, the red cow (para aduma) ritual symbolizes purification from the impurity of death, rooted in the sin of the Tree of Knowledge. The ritual involves mixing ashes with living water, representing the body and soul, illustrating life's restoration through resurrection. This process, despite its symbolic clarity, underscores a Divine mystery — the transition between life and death remains beyond human comprehension. The Midrash highlights the red cow's secret, emphasizing the profound and unfathomable nature of resurrection and Divine Will

Redefining Leadership: What Korah's Rebellion Teaches Us Today

Korah’s rebellion against Moshe and Aharon, joined by Datan, Aviram, and 250 incense offerers, highlights the complex dynamics of Biblical disputes and legitimate leadership. Korah’s high status contrasts with the petty scheming of Datan and Aviram, illustrating how leadership is contested. Their challenge arose after the breaking of the Tablets, arguing that Moshe and Aharon had disqualified themselves. This story teaches us not to hastily reject leadership over perceived mistakes, as such actions can fulfill the Divine Will. The rebellion teaches us lessons regarding leadership and Divine choice

Search