„Muž z Leviho rodu šel a vzal si Leviho dceru. Žena otěhotněla, porodila syna, a vidouc, jak je dobrý, skrývala ho tři měsíce. … Zpovzdálí, aby věděla, co se s ním stane, však postávala jeho sestra. Když faraonova dcera sestoupila omývat se u Řeky …“ (2. Mojžíšova 2:1-2, 4-5, Sidon)
Výše uvedené věty, jimiž je rozvíjen příběh, jsou zvláštní tím, že v nich chybí údaje o jménech. Kdo je ten muž, kdo je jeho žena, kdo je to dítě, kdo je jeho sestra a kdo je faraonova dcera? Jména bychom sice mohli snadno dosadit, protože známe celý příběh, ale v samotném zápise tato jména chybí záměrně. Je zde totiž zdůrazněno, že v egyptském světě dochází k záměrnému vymazávání jmen. Zatímco náš oddíl čtení začíná těmito slovy: „A toto jsou jména synů Jisraele, …“ (2. Mojžíšova 1:1, Sidon), postupně se jména z vyprávění začínají vytrácet.
Pro Egypt je takovéto odosobnění příznačné, neboť v něm není uznávána hodnota jednotlivců. Jenže v případě Mošeho (Mojžíše) je psáno: „a pojmenovala ho Moše, …“ (2. Mojžíšova 2:10, Sidon) Opravdu se však jedná o jméno? Nikoliv! „Moše“ je jen egyptský výraz pro označení „chlapce“, přičemž tzv. zdůvodnění: „Protože jsem ho vytáhla z vody!“ (2. Mojžíšova 2:10, Sidon) je vlastně pozdějším hebrejským výkladem tohoto výrazu, jenž se stává osobním jménem až v době, kdy Moše uprchne do Midjanu (Midjánu) a vezme si za ženu Ciporu (Siporu). Teprve tehdy se v příběhu znovu začínají objevovat jména v pravém slova smyslu, ať už se jedná o jméno Moše, Jitro, Reuel (Reúel), Cipora či Geršom (Geršóm). Také jméno Svatého, budiž požehnán, je konečně odhaleno, když je Mošemu řečeno: „Hospodin, … toto je mé jméno navěky, a tak nechť jsem připomínán v každém pokolení!“ (2. Mojžíšova 3:15, Sidon)
Vnímáme to tak, že naši předkové byli vnořeni do egyptské kultury tak hluboko, až v ní byli takříkajíc vymazání. Proto bylo důležité, aby se Moše rozhodl, k jaké kultuře se přihlásí. Čteme totiž: „V tom čase, kdy Moše vyrostl, se stalo, že vyšel ke svým bratřím, …“ (2. Mojžíšova 2:11, Sidon) Kdo byli jeho bratři? Rabi Abraham ibn Ezra se domnívá, že oněmi bratry jsou míněni Egypťané, zatímco Ramban (Moše ben Nachman Gerondi, řečený Nachmanides) má za to, že se jedná o Hebrejce. Aby si v tom Moše učinil jasno, musel se vydat na průzkum. Když spatřil, jak Egypťan bije hebrejského muže, pochopil a pocítil, že jeho bratři jsou Hebrejci. K tomuto poznání ho přivedlo vědomé ztotožnění s trpícím, což ho natrvalo spojilo s osudem hebrejského lidu.
