Jaké důležité sdělení obsahuje týdenní oddíl čtení Tóry, jenž nese název „Chajej Sara“ (Život Sáry)? Očekávali bychom, že bude pojednávat o životě Sáry. Co se však na samém začátku toho oddílu překvapivě dozvídáme? Že Sára zemřela – ano, zmiňuje se o její smrti, o tom, jak byla pohřbena a oplakávána. Pokud se tomu divíte, pak vám uniká, že moudří ve skutečnosti tento oddíl takto pojmenovali proto, aby zdůraznili, že skutečný život Sáry začíná až její smrtí.
Že je tomu tak, naznačuje věta, jež je napsána v jedinečném hebrejském jazyce a jež by se dala doslovněji přeložit takto: „A bylo života Sáry sto let a dvacet let a sedm let – roky života Sáry.“ (1. Mojžíšova 23:1) Existují však dva možné významy hebrejského slova „šnej“. Jednoduše může znamenat „roky“, jak jsme přeložili, nebo může být použito ve významu „dva“. Závěr uvedené věty je proto možné přeložit i takto: „dva životy Sáry.“ Sára má tedy dva životy – před smrtí a po smrti.
Jaký význam má tvrzení, že její život pokračuje i po smrti? Jak můžeme mluvit o životě, když byla pohřbena do země? Zjednodušeně to lze chápat tak, že takzvaný „druhý život“ se vztahuje k životu ve světě budoucím.
Neměla by nám však uniknout ještě jedna drobnost. Abraham díky Sářině smrti nyní potřebuje pozemek, na němž by ji mohl pohřbít. Aby tak náš praotec mohl učinit, musí zakoupit pozemek v izraelské zemi. V okamžiku, kdy koupí pozemek v izraelské zemi, zapouští v ní kořeny. Zapuštěním kořenů začíná naplňovat smlouvu, kterou Bůh, Stvořitel, uzavřel s ním a s jeho potomstvem o tom, že mu dá zemi Kenaán do dědictví. A to je chvíle, kdy začíná život izraelského národa.
Člověk se může ptát: Mám začít svůj život koupí hrobu, který bude časem nezbytný, nebo mám raději koupit sad či pole? Mít sad nebo pole – to by byl panečku život! Je zde však zásadní rozdíl. V případě pole nebo sadu je právo užívání takového místa podmíněné. Jejich účel a hodnota je naplněna pouze tehdy, když se o ně staráme a obhospodařujeme je. Naproti tomu místo, kde jsou pohřbeni naši předkové, je místem, kde se od zemřelých nic neočekává. Oni nemusí nic dělat – proto je pro nás takovýto pozemek věčným dědictvím.
Naše propojení s jeskyní Machpela v Hebronu, kde jsou pohřbeni naši praotcové a pramatky, je bezpodmínečným předpokladem toho, abychom mohli žít plnohodnotný život v rámci celé naší země.
Šabat Šalom!
