Liquid error (sections/custom_mobile-menu line 86): Expected handle to be a String but got LinkListDrop
  • Group 27 Login

Jaakov odhaluje vlastnosti vhodného vůdce pro židovský lid

Tento oddíl Tóry (paraša Vajechi) pojednává o tom, jak Jaakov (Jákob) svolal své syny, aby každému z nich před svou smrtí udělil zvláštní prorocké požehnání. Tato požehnání byla nejen výrazem Jaakovy lásky, ale také touhy, aby jim pomohl vykročit správným směrem ke společné budoucnosti, jak je zřejmé z jeho slov: „Sejděte se a já vám povím, co se vám přihodí koncem dnů.“ (1. Mojžíšova 49:1, Sidon) Ačkoliv se slova, jež byla určena Reuvenovi (Rúbenovi), Šimonovi (Šimeónovi) a Levimu (Lévimu), mohou někomu jevit jako méně příznivá, přesto rabi Izák Abrabanel poukazuje na to, že Jaakov ve skutečnosti chtěl svým synům především objasnit, kdo z nich má jaké vůdcovské a politické schopnosti. 

O Reuvenovi říká: „Jako voda však utekl a nezůstal.“ (1. Mojžíšova 49:4, Sidon) Člověk bez trpělivosti nemůže být dobrý politik. A co Šimon a Levi? Oba jsou vášnivými náboženskými horliteli. Taková horlivost může být v některých dějinných okamžicích nezbytná, ale k trvalému vedení země je takováto vlastnost naprosto nevhodná. 

A co Zvulun (Zabulón)? „Zvulun se na pobřeží usadí a stane se přístavištěm lodí, …“ (1. Mojžíšova 49:13, Sidon) To poukazuje na jeho kulturní otevřenost a všestrannost, která má však sklon k upřednostňování vlastních zájmů, a ne zájmů celého národa. A co Jisaschar (Isachar)? Ten „je kostnatý osel, odpočívající mezi dvěma břemeny.“ (1. Mojžíšova 49:14, Sidon) Zaobírá se sice Tórou, ale kvůli svému zaujetí nevnímá, jak důležitá je politická nezávislost. Proto je o něm řečeno: „Vida pokoj, jelikož je dobrý, a tu zemi, že je příjemná, nabídl rámě k nošení a prací splácí svou daň.“ (1. Mojžíšova 49:15, Sidon) A co Dan? Ten umí bojovat a vést záškodnickou válku jako jejich hrdina Šimšon (Samson), což je prospěšné, když se chce národ vymanit z cizího vlivu, ale ztrácí na významu při dosažení nezávislosti. 

Podobně čteme: „Gad, rota se naň srotila a on se srotí nakonec!“ (1. Mojžíšova 49:19, Sidon) Je zřejmé, že i on je schopen utvořit účinné bojové oddíly. Jenže podle tradičního výkladu je v jeho povaze, že se jeho kroky vždy vracejí tam, odkud vyšly (totiž do Zajordání, kde získal dědičnou půdu) a nemá tedy trvalý vztah k celistvosti země (v Předjordání). 

Takže možná Naftali (Neftalí) či Ašer? Naftali je ten, kdo „překrásné výroky skýtá.“ (1. Mojžíšova 49:21, Sidon) Taková schopnost by se možná hodila spíše pro ministra školství nebo kultury, podobně jako Ašer by se nejspíš nejlépe uplatnil jako ministr hospodářství. Je o něm totiž řečeno: „svému chlebu tučnost dává a bude dodávat pochoutky královské!“ (1. Mojžíšova 49:20, Sidon) Ani Naftali a ani Ašer však nemají předpoklady pro to, aby viděli celou šíři souvislostí, a tak nejsou zrovna nejvhodnějšími uchazeči pro to, aby zastávali vůdčí postavení ve svém národě. 

A co Josef? „Zkušení střelci mu život ztrpčovali, ostřelovali ho a sočili na něj. Ale z rukou Jaakovova reka, odkud on, kámen Jisraele, své stádo pase, zůstal napjat jeho luk a paže jeho rukou pokryly se zlatem!“ (1. Mojžíšova 49:23-24, Sidon) Je nesporné, že Josef je schopen vládnout a držet nad svým národem ochrannou ruku. Jeho silnou stránkou ale rozhodně není udržování jednoty.

A co takhle Binjamin (Benjamín)? Je o něm řečeno: „vlk roztrhá, ráno sní kořist a navečer bude rozdělen lup.“ (1. Mojžíšova 49:27, Sidon) To poukazuje na to, že je možná vhodný na to, aby sehrál vedoucí úlohu při založení království, jak se to stalo v případě Šaula (Saula), nebo naopak v době, kdy toto zřízení bylo přerušeno a svou úlohu sehrála Ester s Mordochajem (Mordokajem), ale schází mu zodpovědnost pro delší období. 

Zbývá tedy Jehuda (Juda), jenž je označen jako lvíče. Z lvíčete se stává buď statný a obávaný lev nebo starostlivá lvice. V případě Jehudy je tomu tak proto, že zná tajemství „kima kima“ (ve významu „pozvolna“ či „krok za krokem“), které je vlastní těm, kdo se vyznačují politickou zdrženlivostí, jež vzbuzuje obdiv. Proto o něm čteme: „tebe tví bratři chválí, tvá ruka je na šíji tvých nepřátel, tobě se budou klanět synové tvého otce!“ (1. Mojžíšova 49:8, Sidon) Ano, Jehuda má ty nejvhodnější předpoklady k vládnutí.

Poznámka:

 Jedině ten, kdo zachovává zdrženlivost v politických záležitostech, je schopen se neustále učit a vzdělávat. Sdílejte, prosím, naše stránky se svými přáteli. Přijměte požehnání z Jerušalajim (Jeruzaléma).

More Weekly Portions

Divine Guidance & Human Voices: Weaving the Tapestry of Law

In Parshat Pinhas, the daughters of Zelophehad prompt a pivotal change in Jewish inheritance laws, leading to a new directive that allows daughters to inherit when there are no sons. This narrative illustrates the dynamic interaction between divine guidance and the people's initiative. Moshe, initially unsure, receives instructions from HaShem only after the daughters raise their concern. This story, along with similar cases, underscores the importance of the people's role in the evolution of Jewish law and Divine revelation through communal inquiry and response.

Admiration & Jealousy: The Duality of Balaam's Prophecy

In Parshat Balak, Balaam, a renowned prophet among nations, embodies the complex mix of admiration and jealousy towards Israel. Though intending to curse Israel, he ultimately blesses them, illustrating Divine inspiration and prophecy's influence. This paradoxical attitude reflects broader themes of anti-Semitism and the favored child's psychoanalytic response. The Torah emphasizes hope, as prophecy in the synagogue signifies potential Divine influence on all humanity, supported by the Midrash Tanna D'bei Eliyahu's assertion of the Holy Spirit's universal accessibility.

Mortality EterniFrom Mortality to Eternity: The Red Cow’s Path to Purificationty Purification

In Parshat Hukat, the red cow (para aduma) ritual symbolizes purification from the impurity of death, rooted in the sin of the Tree of Knowledge. The ritual involves mixing ashes with living water, representing the body and soul, illustrating life's restoration through resurrection. This process, despite its symbolic clarity, underscores a Divine mystery — the transition between life and death remains beyond human comprehension. The Midrash highlights the red cow's secret, emphasizing the profound and unfathomable nature of resurrection and Divine Will

Search