Tento týden máme čtení oddílu Tóry, které začíná slovy: „Jaakov vyšel ...“ (1. Mojžíšova 28:10, Sidon) Kam vyšel? Putoval mimo izraelskou zemi. V tomto příběhu Tóry je Jaakovův (Jákobův) odchod vlastně jakýmsi předobrazem izraelského národa, který byl později vyhnán ze svého dědičného území.
Co má být smyslem odchodu Jaakova (Izraelitů)? Jde o to, aby osvědčil svou mravní převahu. Když Jaakov odchází ze země, je jeho mravní převaha zpochybněna. Esav vykresluje Jaakova jako sprostého zloděje, který mu ukradl prvorozenství. Podotýká totiž: „Neříká se mu právem Jaakov? Už dvakrát mne podtrhl! Vzal mi mé prvorozenství a teď mi vzal mé požehnání!“ (1. Mojžíšova 27:36, Sidon) Když Jaakov přišel do Lavanova domu, Lavan (Lában) ho navíc podvedl tím, že mu místo mladší své dcery dal tu starší. Když si Jaakov uvědomil, že byl oklamán, zeptal se Lavana: „Proč jsi mne podvedl?“ (1. Mojžíšova 29:25, Sidon) A Lavan mu na to odpovídá: „U nás není zvykem vyvdat mladší dceru před prvorozenou.“ (1. Mojžíšova 29:26, Sidon) Bylo to, jako by mu Lavan vmetl: „Zrovna ty mi budeš mluvit něco o podvodu! Já na rozdíl od tebe pravidla dodržuji, když beru ohled na prvorozenství své dcery.“ Po takovém zdůvodnění se Jaakov nedokáže Lavanovi vzepřít a přesvědčit ho o své mravní převaze.
Naproti tomu, když se Jaakovovi narodí čtyři prvorozenci – Reuven (z Ley), Dan (z Bilhy), Gad (ze Zilpy) a Josef (z Rachel) – začíná postup nápravy. Když se narodí Reuven (Rúben), dostane jméno, které v překladu znamená: „Vizte, syn!“ Význačný středověký vykladač Raši vysvětluje, že za své jméno vděčí své matce, která prohlásila: „Vizte, jaký je rozdíl mezi mým synem a synem mého tchána!“ Narážela tím na ostrý protiklad v chování Esava a Reuvena, když se jednalo o prvorozenecké právo. Esav navázal na způsoby prvorozeného Kajina (Kaina), který zabil svého mladšího bratra Hevela (Ábela). Naproti tomu Reuven pod vnuknutím Ruach ha-kodeš (Ducha svatého) nejen, že necítil nelibost nad tím, když prvorozenství získal Josef, ale později se ho i zastal a snažil se ho zachránit z jámy, do níž ho hodili ostatní bratři. Reuvenovým jednáním bylo zahájeno postupné očišťování Jaakovovy pošramocené pověsti.
S narozením Dana je to ještě zjevnější. Dan se narodil hlavně proto, aby se mohli narodit ještě další prvorození svých matek. Je totiž synem služebné Bilhy, kterou Rachel dala Jaakovovi jen proto, že sama byla bezdětná. A Gad se narodil jen proto, že Lea chtěla synů víc. Teprve pak se narodil Josef.
Když se narodil Josef, Rachel řekla: „Bůh sklidil mou hanbu. A dala mu jméno Josef, řkouc: „Kéž mi Hospodin přidá jiného syna!““ (1. Mojžíšova 30:23-24, Sidon) Je to poprvé v dějinách, kdy se otci s několika ženami narodí čtyři prvorození, aby prvorozenství získal poslední z nich.
Z toho všeho je zřejmá Jaakovova naprostá převaha nad Esavem. Proto, když Rachel porodí Josefa, Jaakov říká Lavanovi: „Propusť mne, odejdu na své místo a do své země!“ (1. Mojžíšova 30:25, Sidon)
Proč byl právě narozením Josefa zavdán podnět k návratu? Vysvětlení opět nabízí Raši. Ve svých výkladech uvádí, že Jaakov byl připraven vrátit se, aby se setkal se svým bratrem Esavem a dokázal mu, že prvorozený podle těla může být oprávněně nahrazen vhodnějším mladším bratrem. Je tedy zřejmé, že právo je na straně Jicchaka a Jaakova, a ne na straně Jišmaela a Esava.
