„Avrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi jsem se zjevoval …“ (2. Mojžíšova 6:3, Sidon) Kdo jsou ti, o nichž je zde řeč – Avraham (Abraham), Jicchak (Izák) a Jaakov (Jákob)? Mám za to, že každý, kdo se alespoň jednou začetl do Tóry, ví, že to jsou naši praotcové. A právě zde přichází Raši, aby nám překvapujícím způsobem vyložil slovo VAERA („jsem se zjevoval“). Raši totiž nechce, aby nám uniklo, jaká potíž z použití zrovna tohoto slova plyne. Je přece též psáno: „Mou tvář vidět nemůžeš, protože není člověka, který by mne spatřil a byl živ.“ (2. Mojžíšova 33:20, Sidon) Tak jak tomu vlastně je a proč je zde tedy použito slovo VAERA?
Je zřejmé, že se to slovo týká našich praotců. Právě oni se totiž chopili zvláštní výsady, jež jim umožnila přímé spojení se Stvořitelem. O co šlo? Souvisí to s jejich rozhodnutím učinit něco pro své potomky. Člověk totiž může za svého života usilovat i o věci, o nichž ví, že se neuskuteční v jeho, ale až v následujících pokoleních. A právě této výsady se chopili naši praotcové. Díky jejich přičinění jsme my, bnej Jisrael (děti Izraele), obdrželi Tóru. A posláním bnej Jisrael rovněž bylo, aby naplnili slib, jenž byl dán jejich praotcům, o tom, že vstoupí do země zaslíbené a usadí se v ní. Naši praotcové tedy v jistém smyslu vlastně „nežili“, neboť jejich úsilí, jež se za jejich života nemohlo uskutečnit, se plně „žitím“ nazvat nedá. Proto není potíž s tvrzením, že „není člověka, který by mne spatřil a byl živ.“ A protože Bůh říká: „Avrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi jsem se zjevoval jako Bůh Šadaj“, znamená to podle Rašiho, že EL ŠADAJ (Bůh všemohoucí) je označení Boha, který dává zaslíbení, a nikoliv Boha, který ta zaslíbení naplňuje.
A co naznačuje jméno EHJE AŠER EHJE („Budu tím, jímž budu“ – 2. Mojžíšova 3:14, Sidon)? Naznačuje, že se jedná o Toho, kdo zaslíbení plní! Proto dále čteme: „a svým jménem Hospodin jsem se jim nedal poznat.“ (2. Mojžíšova 6:3, Sidon) Ano, Bůh se našim praotcům jako Hospodin nedal poznat, protože od něj obdrželi pouze slib, který se za jejich života nenaplnil. A tak v úvodních slovech oddílu VAERA nacházíme pravý důvod vykoupení z Egypta. Zřejmý důvod, proč se Svatý, budiž požehnán, rozhodl bnej Jisrael vysvobodit z otroctví, spočívá v tom, že dal našim praotcům slib, který se měl naplnit později. A protože slíbil, že nám dá zaslíbenou zemi, jsou bnej Jisrael o vykoupení ubezpečováni těmito slovy: „A přivedu vás do té země, již jsem přísahal dát … do dědictví.“ (2. Mojžíšova 6:8, Sidon) A tak se také stalo! Všechna slova o tom, že z náboženských neboli duchovních důvodů musíme opustit Egypt, protože chceme svému Bohu přinést obětní dary, a všechna slova, která řekl Moše (Mojžíš) faraonovi, ve skutečnosti nejsou pravým důvodem vykoupení. Bnej Jisrael je zjeven úplně jiný důvod. Důvodem vykoupení je totiž splnění slibu, jenž byl dán našim praotcům, o tom, že budeme přivedení do zaslíbené země a usadíme se v ní.
