Liquid error (sections/custom_mobile-menu line 86): Expected handle to be a String but got LinkListDrop
  • Group 27 Login

Pět úrovní duše v izraelské pospolitosti

Začátek paraši Bešalach (oddílu čtení Tóry „Když vyhnal“) popisuje, jak faraón vyhání pryč z Egypta různorodou lidskou skupinu. Třikrát je tato skupina označena jako „lid“ a dvakrát jako „synové Jisraele“ (viz 2. Mojžíšova 13:17-19). To samo o sobě odkazuje na různé úrovně těch, kteří se hlásí k izraelskému společenství, a připomíná nám, že Talmud rozlišuje pět úrovní lidské duše: nefeš (životaschopná duše), ruach (smyslová duše), nešama (rozumná duše), chaja (živá či probuzená duše) a jechida (jedinečná duše). První tři úrovně jsou zahrnuty pod prostým označením „lid“, přičemž tito lidé opouštějí Egypt z ne příliš vznešených pohnutek. Slova: „Ale když faraon vyhnal ten lid,“ (2. Mojžíšova 13:17a, Sidon) odkazují na všechny, kdo vyšli jen proto, že byli vyhnáni – dobrovolně by totiž nikdy neodešli. Lze to přirovnat k postoji těch židů, kteří opouštějí své domovy v cizině jedině pod nátlakem otevřeného nepřátelství vůči Židům. Následující slova: „nezvolil Bůh kratší cestu do země Pelištů, poněvadž Bůh řekl: „Aby ten lid při hrozbě války nelitoval a nevrátil se do Micrajim!““ (2. Mojžíšova 13:17b, Sidon) pak pojednávají o těch, kteří sice prahnou po odchodu, ale vidina jakéhokoliv nebezpečí, například v možnosti ozbrojeného napadení, udusí jejich odhodlání. Na třetí úrovni je pak „lid“, o němž čteme, že ho vedl Bůh „oklikou cestou pouští Rákosového moře.“ (2. Mojžíšova 13:18, Sidon) Jsou to všichni, kteří potřebovali podstoupit právě tuto cestu, aby byli schopní přijmout Tóru a mohli zakusit nejen tělesné, ale i duchovní vykoupení. Lidé těchto tří úrovní jsou tedy označeni jako „lid“ – podle kabalistů jsou souhrnně označeni též jako erev rav („početná směsice lidu“ – 2. Mojžíšova 12:38, Sidon). 

Oproti třikrát zmíněnému lidu jsou dvakrát zmínění „synové Jisraele“. První zmínka je tato: „A ačkoliv synové Jisraele vyšli z Micrajim ozbrojeni,“ (2. Mojžíšova 13:18, Sidon), a zahrnuje všechny, kdo jsou ochotní bojovat, aby zvítězili a naplnili osud svého národa odchodem z Egypta do země zaslíbené, jež se nacházela v Kenaánu. Následující slova, jež zmiňují „syny Jisraele“ (2. Mojžíšova 13:19), se však už týkají i těch, kteří nejen, že odcházejí beze strachu, protože věří v naplnění dějinného osudu svého národa, ale jsou připraveni následovat Mošeho (Mojžíše) bez jakýchkoliv podmínek a příprav. Pohnutky k útěku z otroctví a vydání se na cestu do zaslíbené země mohly být různé – důležité však bylo ono rozhodnutí. Někdo možná připouštěl, že je nezbytné opustit Egypt, ale nebyl přesvědčen o tom, že nastal ten správný čas a že je na to připraven. Jenže v tomto dějinném okamžiku nebyl prostor pro váhání a přemítání o tom, zda je člověk připraven, aby vyšel nebo nevyšel. Jisrael (Izrael) prostě Egypt opustit musel – v opačném případě by se propadl do dějinného zapomnění.

More Articles

A Bridge between Faiths
An Open Letter to Islam
[Part 1]

Rabbi Oury Cherki's "A Bridge between Faiths: An Open Letter to Islam, Part 1" delves into the intricate dynamics between Judaism and Islam post the 2023 Hamas attack on Israel. The piece probes the philosophical and legal facets of Islam's status in Jewish literature, uncovering points of unity and contention. Cherki scrutinizes Islam's potential for spiritual progress and calls for a nuanced understanding amid the unique historical context. The article accentuates the scarcity of literature exploring Judaism's stance on Islam, presenting itself as a contribution to fostering mutual comprehension.

Cherki elucidates the shared beliefs in monotheism, rejecting God's corporeality and idolatry, while acknowledging differences in their understanding. Notably, he highlights the significance of the Seven Noahide Laws, urging Islam to embrace them more unequivocally for enhanced cooperation. Judaism's recognition of Islam as a sister religion and the potential for collaboration are explored alongside historical perspectives, celebrating the initial affinity between the two faiths.

However, the article confronts substantial disagreements, including Islam's assertion of the nullification of the Mosaic Torah and claims of corruption by Jews. It underscores the necessity for Islam to acknowledge the eternal validity of the Torah and the divine promise of the Jewish return to their homeland. Cherki posits three prerequisites for Judaism to accept Islam as a legitimate religion for all, calling for recognition, abandonment of claims of corruption, and acknowledgment of the divine promise.

Concluding with a call for peace, Rabbi Oury Cherki sets the stage for Part 2, promising an exploration of Muhammad's status, Judaism's potential contributions to Islamic faith, and more. This open letter seeks to build a bridge between the believers in the One God, urging Islamic religious leadership to engage in dialogue on critical issues for future harmony.

Search