Svatyně v nitru: Hluboké spojení s Bohem podle judaismu

V Tóře je přikázání, aby byla postavena svatyně. K jakému účelu má být posvěcena? „A ať mi udělají svatyni a usadím se v jejich nitru!“ (2. Mojžíšova 25:8, Sidon) Svatyně je místo, které je určeno k přímému setkávání stvoření se svým Stvořitelem. Může být na světě úžasnější možnost? Pán všehomíra je sice přítomen jak v přírodě, tak v čase, ale vskrytu. Je zde však místo, kde dochází k přímému spojení. 

Lidské vědomí úzce souvisí s touto svatyní. Poté, co je vybudována, neříká Bůh, že se usadí „v ní“, ale „v jejich nitru“! Jak ale může Svatý, budiž požehnán, přebývat v našem nitru? Příkaz pokračuje: „Všechno, jak ti ukazuji na plánu příbytku a plánu veškerého jeho náčiní, tak ať to udělají!“ (2. Mojžíšova 25:9, Sidon) V novodobé hebrejštině výrok „ti ukazuji“ může též znamenat „ukážu tě“. A tak tomu je i v jazyce Tóry, kde „ti ukazuji“ znamená rovněž „ukážu tě“, a sice ve významu „ukážu tě ostatním“. To znamená, že Moše (Mojžíš) má sloužit jako vzor pro následování. Jak můžeme být jako Moše? On má plán nejenom „příbytku“, ale i „veškerého jeho náčiní“. Tak, jak je uspořádán Miškan (příbytek), je uspořádána i Mošeho duše. Když ohledně vzoru svatého příbytku čteme: „tak ať to udělají“, snažme se být jako Moše. A co je uvnitř svatyně? V čem tkví podstata Mošeho duše? Jak je vystavěna? Je v ní svatyně nejsvětější, Boží přítomnost a také nádvoří. Ve svatyni nejsvětější jsou cherubové, z jejichž blízkosti neustále vyzařuje proroctví. V nejvnitřnější svatyni člověka by proto měl být prostor pro přijímání poselství shůry. Uvnitř širší svatyně, jež patří k nejsvětějšímu místu, je stůl a menora (sedmiramenný svícen), které znázorňují dobré hospodaření a lidskou moudrost. 

Poté je zapotřebí vycházet na nádvoří, jež je místem činného životního konání. Co je na nádvoří? Oltář. K čemu slouží? Obětují se na něm zvířata, jejichž duše stoupají vzhůru. To nám má připomínat, že i všechny naše činy by měly směřovat vzhůru, jak řekl rabi Jose: „vše co konáš, čiň ve jménu nebes.“ (Pirkej avot 2:17, Nosek) Na příkladu Mošeho tedy vidíme, jak je utvořena přímá a spravedlivá duše. Všichni bychom se měli proto od něj učit a být jako on. Jedině tak může v srdci každého člověka přebývat Boží přítomnost.