Spoutání Jicchaka – poučení o oběti, spravedlnosti a milosrdenství

Příběh o Spoutání Jicchaka (Izáka), který je zaznamenán v Tóře v oddíle Vajera, popisuje vyvrcholení duchovní dráhy našeho praotce Avrahama (Abrahama). Oč v tom příběhu jde? Je tam totiž psáno: „vyzkoušel Bůh Avrahama“ (Berešit 22:1). Ale proč je tam vlastně řeč o zkoušce Avrahama, a ne Jicchaka? Vždyť to byl přece Jicchak, kdo měl být pozvednut k celooběti, a ne Avraham! Rabi Jehuda Leon Aškenazi podává takovéto vysvětlení: Akeda (Spoutání) byla vskutku zkouškou pro Avrahama, protože on ztělesňoval vlastnost Chesed neboli Milosrdenství. 

Vlastnost Chesed je ve své podstatě v rozporu s jednáním, které by mohlo vést k spoutání Jicchaka. Milosrdenství totiž uznává Svatého, budiž požehnán, jako dárce života. Proč by tedy měl někoho o ten život připravit? Na druhou stranu pro Jicchaka, jenž byl ztělesněním vlastnosti Gevura neboli Přísné spravedlnosti, nepředstavuje Akeda něco nepřijatelného. Podle zásad Gevury musí totiž člověk za jakýkoliv zisk nějak zaplatit, a tak je pro Jicchaka zcela přijatelné, aby svůj život, který mu byl svěřen, znovu svému Stvořiteli vrátil. Jicchaka proto Akeda nemohla v tomto ohledu nijak zvlášť duchovně posunout, kdežto Avrahama ano. 

Jaký závěr tedy můžeme z tohoto významného příběhu vyvodit? Ten, že od samého počátku šlo o to, aby Jicchak zůstal naživu. Nejen, že bylo zabráněno tomu, aby byl lidský život obětován, ale je zřejmé, že právě od chvíle, kdy je člověk ochoten obětovat svůj život, stává se jeho život o to cennější. 

Tím, že Svatý, budiž požehnán, přikázal Avrahamovi, aby nevztahoval ruku na chlapce, vyzdvihl pravou podstatu všech obětí. I když jsou lidé ochotní obětovat sami sebe, židovská halacha přesto vyžaduje, aby místo člověka, bylo přineseno zvíře právě tak, jak to učinil Avraham, který místo Jicchaka obětoval berana. 

A kdo z toho má užitek? Ve skutečnosti celé lidstvo. Naznačují to i slova, jež řekl Avraham nežidovským mládencům, kteří jej doprovázeli. Řekl jim: „Zůstaňte tu s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam, pokoříme se a vrátíme se k vám!“ (Berešit 22:5) Jde o to, že se tento příběh má stát zdrojem hlubokého mravního a duchovního poznání. Proto má Spoutání Jicchaka ve skutečnosti velký význam pro celý svět.