Je důležité, abychom si při probírání knihy, která se zaobírá přikázáními určenými pro národy, uvědomovali, že není možné vytvářet obsáhlá pravidla, jež by vyhovovala všem. Obyčeje různých národů totiž vycházejí z nejrůznějších zvláštností. Proto je zapotřebí předkládána pravidla správně a citlivě uplatňovat tak, aby byl na tyto zvláštnosti brán ohled. Uvítal bych proto, kdyby naše rozpravy byly chápány jako pokus o obnovu starodávného rozhovoru mezi Izraelem a národy.
Kniha, jež byla čtenářům předložena, má především sloužit jako jakýsi právní návod, který lze uplatňovat vždy a všude. Je však zapotřebí, abychom si uvědomili, že právo je pouze jedno z odvětví mnohem rozsáhlejšího souboru duchovních a mravních hodnot, a to jak pro lidstvo obecně, tak samotný židovský národ. Jinými slovy zákon nemůže obsáhnout všechna pravidla, jimiž se má člověk řídit, protože ve hře je zjevně něco hlubšího. Lidstvo totiž netvoří jednolitou společnost. Je proto žádoucí, aby mezi představiteli těch, kteří se odlišují svými obyčeji, nejen probíhala vzájemná rozprava, ale aby se tito představitelé rovněž vyjádřili k obsahu zmíněné knihy, která zohledňuje bohaté a duchovní dědictví jednotlivých rodin na zemi, pro něž může být Izrael požehnáním.
Jinak řečeno je mnoho věcí, které je třeba vyjasnit. Jedna z otázek, které rozdělují svět, se týká toho, jaké místo v západní kultuře zaujímá Bůh a člověk. Západ zdědil po vzoru řecké filozofie stanovisko, podle něhož je člověk středobodem vesmíru, kdežto Bůh, pokud vůbec nějaký je, se nachází na jeho okraji. Podle tohoto názoru je nejlepším způsobem vládnutí demokracie, zejména liberální demokracie, jež je zárukou lidské svobody, která nemá vůbec žádné hranice.
Příště se budeme zabývat tím, jak se k této otázce staví islám a proč nesdílí týž názor se Západem.
